Správný trénink pro každého florbalisty

Trénink florbalistu je nikdy se nekončící proces. Minule jsme si vysvětlili, jak by se měl mladý sportovec stravovat a dnes se podíváme na samotnou tréninkovou jednotku. Ta by měla být plně v režii trenéra, ale sami víme, že množství z vás hraje v klubech, kde si tréninky děláte sami a proto Vám troška pomůžeme s tím, jak by měla vypadat jedna tréninková jednotka.

Intenzitu trénování necháme na vás, jen vy víte kam to chcete ve florbalu dotáhnout a podle toho přizpůsobte svůj trénink. Jak jsme již zmínili na začátku, trénování je komplexní proces a nejde jen o samotný fyzický trénink v tělocvičně, mnoho atributů dokážete ovlivnit i psychikou, proto je důležité, abyste se na tréninky a zápasy těšili, chodili na ně s dobrou náladou a motivovaný. Pouze v takovém případě budete mít z námahy užitek, trénovat násilím nedoporučujeme, vašemu výkonu to určitě neprospěje.

Od teorie ale pojďme k praxi. Ve zkratce si vysvětlíme jak by měl vypadat trénink a co by měl florbalisty během něj dělat. Pro někoho je to možná triviální záležitost, ale méně zkušení z nás to určitě pomůže.

Samotnou tréninkovou jednotku můžeme rozdělit do tří částí. Úvod / Jádro / Závěr v našem případě přípravná část / hlavní část / závěrečná část. Samozřejmě trenéři to mají ve svých plánech rozdělená jinak, ale nám takové základní rozdělení stačí a vysvětlíme si co se za těmito třemi částmi skrývá.

Přípravná část

Rozdělme si ji na Úvod a Zahřívání. Pokud jste si dosud mysleli, že trénink začíná až v tělocvičně, tak jste se mýlili. Stejně důležitá je už část, která se odehrává v šatně. Ta je samozřejmě jiná u profesionálů a jiná u amatérů, ale podstatné jsou části, které má společné. Vítání se se spoluhráči, vzájemné hecování, shrnutí předchozího zápasu / tréninku a následně příprava hřiště na trénink, rozložení mantinelů, branek a jiných pomůcek. Mnoho z vás jistě zná příjemné šimrání v žaludku před zápasy, či tréninky. I tělo dává najevo, že se těší.

Zahřívání již probíhá přímo na hřišti. Netřeba ho podceňovat. I kdybyste si stokrát přečetli, že strečink a malé rozpohybování nemají na následný výkon vliv, praxe říká něco jiného. Píchání v boku a tažení svalů je to nejmenší co se může stát, pokud se hráči pořádně neponaťahujú. Zatím je třeba se vyhýbat prudkým pohybem, pomalu si rozcvičit každou část těla, aby byli hráči připraveni na jádro tréninku. Tam začíná skutečná zábava.

Hlavní část

Asi nikomu netřeba obšírně vysvětlovat, že jde o nejdůležitější část tréninku, kde se primárně rozvíjejí fyzické, technické i taktické "skilly" florbalistů. Z obsahového hlediska tuto část můžeme rozdělit na monotematické a mezioborové. Už z názvu vyplývá, že při monotematické hlavní části se trénink zaměří na konkrétní zlepšení nějakého atributu, případně taktiky a při napříč tématy části je tomu naopak. Výsledné zlepšení by mělo být dosaženo různými, na sebe navazujícími, cvičeními. Asi netřeba dodávat, který typ mají raději hráči, ale někdy je trénink třeba zaměřit i velmi jednostranně. Vždy je to na trenérovi, aby hráčům vysvětlil proč se rozhodl pro daný typ tréninku.

V této části by florbalisty měl vypnout k co nejvyššímu výkonu. Poslouchat trenéra a nemyslet na nic jiného, ​​pokud zbytečně ztratí koncentraci, jednak vyrušuje i ostatní spoluhráče a co je mnohem horší, může si způsobit zranění. Proto této části (samozřejmě i ostatním) věnujte svou plnou pozornost.

Závěrečná část

Důležitá a často podceňována. Není žádným tajemstvím, že nejvíce zranění vzniká právě v této části. Slouží totiž k tomu, aby se tělo dostalo z fáze vysoké fyzické zátěže do fáze klidnějšího pohybu a následně do klidu. Proto je třeba být opatrný, aby se tak dělo pomalu a postupně, bez ztráty koncentrace. Rozdělit ji můžeme do dynamické a statické části.

V dynamické fázi tělo postupně přechází do klidnějšího stavu, vhodný je například lehký výklus, případně hry na odlehčení. Zkusit můžete například samostatné nájezdy, nebo jiné typy zábavných cvičení s určitou motivací pro vítěze. Vždy samozřejmě záleží na stavbě tréninku dříve, pokud byl trénink zaměřen fyzicky, je vhodné si zahrát krátký minizápas, jestliže byl trénink zaměřený na techniku, či taktiku, můžete využít již zmíněný výklus.

Statická část závěrečné fáze tréninku, je opět často podceňována, ale je velmi důležitá. Má vhodně uzavřít trénink a pokud možno hráče správně motivovat do další aktivity. Samozřejmě v jejím úvodu je dobré trochu se zregenerovat, opět vyzkoušet krátké protahovací cvičení. Nejlepší v kruhu všech spoluhráče. Trenér, případně člověk, který trénink vedl, by měl všem vysvětlit proč dnes dělali konkrétní činnosti a především vyzvednout to, v čem jim to pomůže, jaké výsledky by měl dnešní trénink přinést (případně vysvětlit, že byl součástí celku, který bude mít určitý význam ). Po skončení této fáze je dobré, aby měli slovo i hráči, aby mohli říct, co si myslí, jak se cítí, případně vysvětlit si nejblíže organizační věci. Pak už následuje společné úklid mantinelů a odchod.

Frekvence a délka tréninku bývá velmi individuální. Ideálně se doporučují minimálně 4 tréninkové jednotky týdně. Víme však z vlastních zkušeností jak těžké je mít alespoň dva normální tréninky. Jejich délka by měla být minimálně 1 hodinu, ideálně 2. Přičemž rozdělení tréninku by mělo být následující 20 - 40 minut přípravné části, 30 -60 minut hlavní části a 10 - 20 minut závěrečné části. Vše vždy závisí na věku a možností na trénink.

Věříme, že jsme vám alespoň trochu pomohli s plánováním tréninků a těšíme se pokud bude váš další trénink lepší.